Ve čtvrtek 24. 5. 2012 se v 9.00 rozezněla ve škole siréna, která znamená poplach. Žáci jako obvykle poslušně spěchali před budovu školy na seřadiště pro tyto případy. Nyní je však překvapil dým valící se ze šaten a imaginární požár školy byl přesvědčivý. Naštěstí vše bylo jen součástí nácviku a branného dne, kdy se žáci měli možnost seznámit s požární technikou a vidět práci psovodů v akci.

Jak nám (ne) hořela škola

Učit se, učit se, učit se a cvičit, cvičit, cvičit. Hrozná slova tím spíš, že se # pojí se školou. Nicméně učit se dá nejen mluvnici, letopočtům a matematice, ale i praktickým věcem, např. chování v krizových situaccích. Podobné je to i se cvičením. Pro někoho je nuda trénovat gymnastiku a nebo správné podání ve volejbale, nicméně cvičit můžeme i jinak. My jsme si tentokrát prošli cvičením, ve kterém jsme se naučili, jak se chovat při požáru. To by ale nebylo zdaleka nové, požární poplachy máme pravidelně a víme, co přesně dělat při zvuku sirény. Teď nás ale dost překvapilo, že kromě sirény byl všude ve škole kouř. I tak jsme to ale zvládli, nikdo nezmatkoval a spořádaně po jednotlivých třídách jsme opustili školu, abychom sledovali, co se bude dít.

Chvíli jsme počkali na příjezd hasičů, a zatímco jsme dávali pozor, jestli někde náhodou neuvidíme i plameny, zjistili jsme, že v jedné třídě zůstali někteří žáci. Ze začátku jsme se o ně báli, ale pak jsme jim i záviděli. Zablokovaly se jim dveře, a tak museli ze třídy odejít oknem, a sice na plošinu, která se vysunula z hasičského auta. Kdybychom tohle tušili, klidně bychom si to s nimi vyměnili. Naštěstí jsme si ale mohli prohlédnout plošinu i my ostatní, sice na zemi, ale i tak to stálo za to.

Aby těch překvapení ale nebylo málo, tak za školou na nás už čekali psovodi, kteří nám ukazovali, jak vypadá trénink psů a dopadení pachatelů. Ti nejodvážnější z nás si i vyzkoušeli práci se psy.

Na závěr tohoto článku bychom chtěli poděkovat především mělnickým hasičům, dále psovodům za ukázky, ale i všem učitelům, že zachovali chladnou hlavu (ani oni totiž o této akci nevěděli). Náš dík patří i žákům, kteří sice při počátečním strachu telefonovali o požáru domů rodičům, ale paniku naštěstí dál nešířili a celou akci si jen užívali. Všichni chápeme, že i takovéto zkoušky se musí konat, abychom byli všichni připravení.