20. - 21. 5. 2015

Výlet 6. B do dávné historie

Blíží se nám konec školního roku, počasí je stále teplejší, a tak i my jsme vyrazili do přírody. Byla středa 19. května a obloha se na nás od rána mračila. No ale přeci si nenecháme zkazit náladu uplakaným počasím. Vyrazili jsme tedy na pěší túru na hrad Houska. Cesta ubíhala nad očekávání rychle. V Debři to už známe, cesta do Brusného byla příjemně z kopce, ale v druhé půlce trasy jsme se cestou pod vrchol Drnclíku docela zadýchali. Překvapivý pohled přes údolí na náš výchozí bod (Mšenskou školu) byl pro mnohé zajímavou odměnou. Zbytek cesty pak byl příjemnou procházkou, i když počasí se stále nechtělo umoudřit. Odpoledne jsme dorazili k hradu a ti co tu ještě nebyli, zjistili, že je vlastně přestavěný na zámek. Pan kastelán nás uvítal se svým proslulým šarmem a provedl celým hradem. Znalci určitě vědí, že zvláštností hradu Houska je „peklo“, které se skrývá pod Houskou. Nahlédli jsme i tam a pokochali se i originálním pohyblivým dřevěným peklem navrženým podle Dantovy Božské komedie.
Díky milému přijetí a mateřské péči paní Pavlík – Šimonkové jsme se na hradě mohli ubytovat a užít si i zámeckou hostinu. Před strašidelnou noční návštěvou nás ochránila hradní kaple a tak jsme noc přežili ve zdraví a mohli se kochat krásným svítáním s pohledem na královský hrad Bezděz. Po vydatné snídani jsme pokračovali v našem putování. Zámeckou cestou jsme sešli do Tubože (vesnice pod Houskou).
Odtud nás převezl autobus do Dolní Vidimi, kde má půvabnou roubenku ekocentrum Koniklec. Roubenka skrývá muzeum zaniklých řemesel, kde si můžete prohlédnout vystavené exponáty a poslechnout si, jak se vše používalo od průvodkyň i z naučných tabulí. Co je ale nejdůležitější, na rozdíl od běžného muzea, si tady můžete všechno vyzkoušet. Přenesli jsme se tedy v duchu do 18. století, převtělili se v děvečky a čeledíny a pustili se do práce. Vyzkoušeli jsme staré truhlářské nářadí, ručně motali provazy, utloukli v máselnici máslo, upekli chleba, upředli na vřetánku vlněnou přízi, vyprali prádlo na valše, naučili se sdrátovat rozbitý hrnec, no a za odměnu jsme si mohli odpočinout na vyhřáté peci. Sotva jsme vše zvládli, byl čas vrátit se do současnosti. Autobus nás spolehlivě dopravil zpět do školy a my se po obědě rozprchli domů k rodičům. Byl to vyčerpávající zážitek a všichni jsme si ho náležitě užili.

třídní učitelka D. Sobotková