V pondělí 10.3.2008 odjížděla II. III. a speciální třída na školu v přírodě. Cílem byla horská chata Kitty v Lučanech nedaleko Jablonce nad Nisou. I když předpovědi počasí nebyly moc příznivé, přece jen jsme v skrytu duše doufali, že tam bude alespoň trochu sněhu.
V pondělí a v úterý nám vskutku počasí přálo, a tak jsme po oba dny s dětmi vyráželi na pěší túry po okolí. Od středy se přihnala mračna, a tak déšť a vítr nám vydržel až do odjezdu.
Program pro děti byl ale i přesto pestrý - návštěva sklárny v nedalekém Janově, beseda s horolezcem, beseda o výrobě bižuterie, vystoupení klauna, karneval, jízda na koních, diskotéka a k tomu plno sportovních soutěží.
Takže - sníh sice nebyl, ale bylo to super!            (fotografie)
Tohle všechno mohlo být i proto, že nám pomohli sponzoři. největší díky patří panu J. Doubravovi, který sponzoroval dopravu autobusem, dále rodičům Z. Prchlé, V.Nováka, L.Zabilanského, J.Kosa, M.Měšťana, A. Zabilanské.

A teď něco z pera našich malých účastníků :
 

Dobrý den, já jsem Natálka Mrzílková a píšu vám o škole v přírodě. Byla jsme v Lučanech v penzionu Kitty. Paní učitelky nám tam připravovaly hry a soutěže. Moc se mi tam líbilo a také to jídlo bylo dobré. Taky jsme byli ve sklárně, jezdili jsme na koních.
Pak tam přišel pan Sláma a ukazoval nám tam bižuterii. Chodili jsme na procházky a každý den ráno jsme měli rozcvičku. A teď vám napíšu všechny hry : hráli jsme štafetu, hledali jsme obrázky, také písmenka, chodili jsme po praporkách, potom jsme měli noční pochod, taky jsme plnili bobříka síly a obratnosti, umění, dobrého skutku,bobříka čistoty a také bobříka slušného chování.
Přišel tam pan horolezec a vyprávěl nám o Africe. Pak tam byl i klaun a také jsme měli každý den odpolední klid, no a to je všechno.
Doufám, že se vám to líbilo a moc vás zdravím.
Natálka MRZÍLKOVÁ, II.třída

II. a III. třída jeli na školu v přírodě. Bydleli jsme v penzionu Kitty. Přijeli jsme a povlékali si postele. Pak jsme šli na procházku a po cestě jsme hráli soutěže, měli jsme běh do vrchu. Když jsme přišli na chatu, naobědvali jsme se a pak hráli hry. Druhý den ráno jsme měli rozcvičku a pak bodování pokojů. Po snídani jsme dělali soutěže a plnili bobříka síly a obratnosti.
Pak byl oběd. Hráli jsme zase hry a soutěže, jako například štafetu, hledání obrázků. A byl večer, navečeřeli jsme se a byla diskotéka. Tancovali jsme a pili colu, pak jsme šli spát.
Ráno byla jako vždy rozcvička. Po snídani bylo zase bodování. Pak jsme jeli do sklárny, tam to bylo hezké. Kdo chtěl, mohl si něco koupit. Poté jsme šli do chaty a zabloudili jsme. Začalo pršet a padaly kroupy. Přišli jsme akorát na oběd, a byl večer a šli jsme noční pochod. Nebylo to vůbec strašidelný. A pak se šlo zase spát.
Ráno jsme nestihli rozcvičku, protože jsme museli jít do kopce na koně. Moje kamarádka Bára jela na koni Báře a museli jsme se vrátit do chaty. Po obědě přišel pan s bižuterií, povídal nám o ní, pak odešel a přišel tam i pan horolezec s vyprávěním o Africe, promítal nám i diapozitivy. Pak nastal karneval. Nejdříve byla přehlídka masek, byly tam krásné masky jako například Matouš Měšťan jako mistr Bean, pak se zase tancovalo, hráli hry a pila cola.
Madlenka MACHOVÁ, II. Třída

Jednou ráno v 8 hodin jsme jeli na školu v přírodě. Protože jsme v autobuse nevěděli, co dělat, většina vzala MP3 a poslouchala.
Až jsme přijeli, tak jsme se ubydleli na pokojích. Pokoje byly moc pěkné, i celý hotel. Ještě před ubydlením jsme šli na procházku. Hodně se mi líbila stezka odvahy.Akorát to bylo moc strašidelné. Ještě před stezkou odvahy jsme měli diskotéku.Také se mi líbilo skládání písmen, úkoly nás vedly na Bramberk. Bramberk je rozhledna. A dál se mi líbil začarovaný strom, byly na něm sušenky. Pak jsme měli karneval a tím to končí.
Brigitka KLEMENTOVÁ, III. Třída

Byl tam hodný a zároveň zlobivý skřítek Lučánek.
Hned první den, co jsme přijeli, jsme místo toho, abychom šli na pokoje, tak jsme šli na procházku. A dobře tam vařili. A měli krásné pokoje. Prostě tam bylo krásně. Jó, to jsme se měli! A měli tam dobré pomazánky. A ještě jsme jezdili na koni. Juchů, ještě bych jel!
Honzík VEJMELKA, III.třída